„Hledat pravdu má větší cenu než pravda sama.“
Gotthold Ephraim Lessing

11.9.–10.10.2019
Betlémská kaple, Lapidárium a dvorní trakt
Betlémské náměstí, Praha 1

Guma Guar

Quo Vadis (Fasces 2.0)
2017–2019
site-specific instalace

Umělecko-aktivistická skupina založená v roce 2003 tehdy začínajícími umělci Richardem Bakšem, Milanem Mikuláštíkem a Danielem Vlčkem. Ve svých uměleckých projektech se převážně zabývá kritikou systému, ironizováním mediálního světa a kritickým postojem k současné společnosti. V roce 2008, ve svém nejaktivnějším období, uspořádala několik kontroverzních a aktivistických výstav, např. Meze tolerance, reakce na zrušení Komunistického svazu mládeže, nebo výstavu Milan Knížák: Podivný Kelt, což byla reakce na Knížákovo působení a hospodaření v Národní galerii. Významný dopad měla také výstava na nábřežní galerii Artwall, kde instalovali několik billboardů kritizující tehdejší hospodaření magistrátu, jenž následně galerii zrušil. Na těchto projektech také spolupracovala sociální geografka Michaela Pixová. Skupina dlouholetou odmlku přerušila výstavou Heaven v galerii sam83 v roce 2018.

ARTMAP

REPORTÁŽ ČT24

Fasces (svazek dvanácti prutů obepínajících sekeru) byl v antickém Římě symbolem moci, spravedlnosti, trestu. Pruty reprezentují tělesný trest, sekera exekuci. Během historie se symbol sekery a prutů objevuje v ikonografii řady států a režimů, včetně prvorepublikového Československa. V období Mussoliniho diktatury se fasces stal symbolem italských fašistů, kteří od něj odvodili svůj název. Instalace Fasces 2.0 pracuje s ideou aktualizace tohoto starobylého, historicky zatíženého symbolu jakožto metafory zřetelně rozeznatelného nárůstu temných tendencí v současné (nejen evropské) společnosti.

Petr Adámek

JE PRAVDA DENNÍ A PRAVDA NOČNÍ
2019
projekce

Textař, skladatel, scenárista, grafik. Vystudoval střední uměleckou školu v Praze-Čakovicích, obor grafika a knižní vazba. Věnuje se psaní esejí a recenzí o literatuře, výtvarném umění a filmu, přispívá do časopisů Revolver Revue a Host. Jako scenárista spolupracuje s Českým rozhlasem – Vltava, publikoval několik básní v časopisu Tvar. Věnuje se kresbě, malbě, koláži, grafice a hudbě jako textař, skladatel a zpěvák. Vedl skupinu Nachtcafé.

WEB

Malá antologie českých básníků o pravdě a lži.

MgA. Richard Loskot

Voda pro tebe
2019
site-specific instalace
spolupráce Jakub Hrůza

Výtvarník, multimediální umělec, trojnásobný finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého. Absolvent ateliéru vizuální komunikace na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, studoval také na Akademie der Bildenen Künste v Mnichově v ateliéru Magdaleny Jetelové. Vytváří prostorové kompozice, k čemuž využívá moderní technologie, jeho instalace jsou průnikem technických a přírodních vlivů a vybízejí k nevšednímu vnímání světa. V současnosti vyučuje v ateliéru Environmental Design na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

WEB

Definicí pravdy je, že se výrok musí shodovat se skutečností. Jenže svět je absolutně nepoznavatelný. Vždy zůstává tajemství, které je hlavním hybatelem našich příběhů. Kvantová fyzika dnes ví, že je zpochybnitelné říct i to, kolik oliv vidíme v misce – příklad, jehož užívali řečtí filosofové k důkazu její existence. Pravdu proto nechápeme jako přesné a jediné správné tvrzení, ale jako rámec, na kterém jsme se dohodli. Můžeme tak říct, že pravdu chápeme jako právo! Ta slova jsou si blízká.
Mistr Jan Hus obhajoval pravdu, že každý má právo rozumět Písmu svatému. Betlémské kapli, v níž kázal v češtině a která byla znovu vybudována dle dochovalých kreseb architektem Fragnerem v padesátých letech, dominuje ve středu hlavní fasády široký okap. Ten svádí dešťovou vodu z rozložité střechy kaple do kanalizace. Rozhodli jsme se jímt tuto dešťovou vodu a pomocí energeticky naprosto nenáročné nanofiltrace vytvořit veřejné pítko. Právo na vodu má každý!

akad. soch. Martin Zet

Klenák
1967–2019
site-specific instalace

Výtvarný umělec a performer, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru sochařství. Díla nerealizuje jako statický modul, ale jako neuzavřený artefakt, který reaguje na současnou společenskou i politickou situaci často v podobě gesta či metafory. Pracuje s časem jako stopou paměti a historie, kterou zachycuje jako proces, pohyb, obraz nebo proměnu.

WEB

Studna
za víčky granulují beránci
Vltava stoupá, mizí
ploché stropy
bez klenáků
dno

13. 8. 2019, Vaslui

doc. Jiří Kovanda

Bez názvu
2019
site-specific instalace

Umělec, performer, tvůrce instalací, autodidakt. Svými intervencemi zprostředkovává nenápadné změny podob běžných věcí a jevů. Známý se stal především díky instalacím v 70. a 80. letech 20. století. Jeho tvorba, založená na individuální a sociální zkušenosti, se projevuje minimalistickým gestem navozujícím situace, do kterých sám vstupuje. V současnosti působí na Akademii výtvarných umění v Praze jako asistent v ateliéru Tomáše Vaňka a jako vedoucí ateliéru performance na Fakultě umění a designu UJEP Ústí nad Labem.

Je pravda, že klece mají dvířka, která se dají otevřít? Je pravda, že prolomená ohrada nakonec zůstane prázdná? Je pravda, že sardinky z otevřené konzervy odletěly?

akad. mal. Jan Merta

Nemáme… (Z cyklu Česká epopej)
2014–2015

Malíř, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. Zachycuje vztahy mezi vnitřními prožitky a vnějším pozorováním světa. Jeho malby mají spíše abstraktní charakter, vyznačující se zjednodušenými tvary, a tvorba představuje osobní symboliku, vizualizaci vzpomínek do plochy. Význačnou roli hraje použití barev.

Můj příspěvek k akci Za pravdu není reakcí na výzvu uchopit toto nesnadné téma, ale vznikl dříve (v letech 2014–2015), tedy nezávisle na zadání. Malý akvarel s textem Nemáme ty správné informace, ale umíme s nimi pracovat se vyloženě k tématu nabízel. Nejprve jsem ho považoval za východisko k dalšímu zpracování. Měl jsem v úmyslu zakomponovat nápis do rozměrného obrazu nebo plakátu běžného formátu. Na obojím jsem značnou dobu pracoval. Po čase jsem zjistil, že nadbytečně. Ani jedna z nových, obrazově složitějších forem nebyla výstižnější ani věrohodnější.

Rafani

Domluvy
2019
performance
text: Petr Borkovec, kazatel: Tomáš Měcháček, kostým: Denisa Nová, kamera: Veronika Donutková, zvuk: Radim Vychopeň

Politicky angažovaná umělecká skupina, v současnosti složená ze čtyř členů (Luděk Rathouský, Jiří Franta, Ondřej Brody, David Kořínek). Věnují se otázkám morálky, zodpovědnosti a aktuálním problémům společnosti, často otevírají tabuizovaná témata, což vede k veřejné diskuzi. Roku 2004 se dostali do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého – výjimečně tak soutěžila i výtvarná skupina.

Mendacium veritati utuntur. Sed ubi major est differentia. Putredo mendacium odore recenter ad caedendum lignum aut viridi prato iuxta cadaver excrementa per tritam luto. Non olfacies in sudore.

Je pravdou napsat předešlé?
Je lží myslet nadcházející?
Máme právo na pravdu, když se nezúčastňujeme?
Následuje po lži jen lež?

Video 16´, záznam performance ze zahájení výstavy Za pravdu… 10. 9. 2019

MgA. Jiří Skála

Veřejné čtení
2019
performance

Konceptuální umělec, absolvent Akademie výtvarných umění v ateliéru Jiřího Davida a Vladimíra Skrepla, laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2009. Spoluzaložil pražskou galerii etc., s Vítem Havránkem a Tomášem Vaňkem je členem umělecké skupiny PAS (produkce aktivit současnosti). Ve své tvorbě se zabývá textovým médiem, fotografií či videem s přesahem do sociálního rozměru. Mimo jiné založil internetový blog, kterým upozorňuje na vztah mezi technologií a odhalováním soukromí.

WEB

Už je to neuvěřitelných třicet let, co si můžeme užívat svobody slova. Jedné z nejdůležitějších svobod, kterou jsme po změně režimů získali. Další důležitou svobodou je soukromé vlastnictví. Jedná se o základní pilíře, na nichž stojí naše společnost. Hlavními strážci těchto svobod jsou naši miliardáři. Rád bych jim proto za tuto službu vzdal hold a poděkoval jim za vše, čeho jsme v posledních třech dekádách dosáhli.

Záznam performance Jan Strejcovský.

MgA. Robert Šalanda

Bez názvu
2019
site-specific instalace

Malíř, vizuální umělec, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Jiřího Sopka, spoluzakladatel Galerie SPZ. S využitím vizuálních a jazykových znaků uplatňuje malířské techniky jako jazyk pro otevření živého dialogu v prostoru současného umění, zdrojem tvorby jsou pro něho nekonečně vznikající digitální obrazy i každodenní situace, ze kterých čerpá inspiraci. V současnosti vede ateliér malířství na Akademii výtvarných umění v Praze.

WEB

GALERIE SPZ

Celé se to podobalo nejzdařilejším dílům mistrů cukrářů. Mělo to poschodí, proporčně to bylo vyvážené, byla na tom cukrová poleva a uvnitř se skrývala řada překvapivých náplní… Dort byl připraven doslova v dárkovém balení – na místě doručení pak byla krabice se vzrušeným očekáváním otevřena a její obsah na posezení s velkou rozkoší sněden…
(G. Péterfy. Vycpaný barbar)

Pravda je abstrakce. Pravda je vždy někde okolo.

MgA. Mark Ther

Pelargonie (muškáty)
2019
site-specific instalace

Čůrající chlapec v lese
2019
site-specific instalace

Výtvarník, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru malby a také nových médií, laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2011. Ve své tvorbě řeší témata identity, hledání domova, vysídlení. Vyjadřuje se na pomezí videoartu a filmu, do jeho děl vstupují motivy sexuality a genderu, čímž upozorňuje na společenská tabu.

Pelargonie (muškáty)
Hned po první návštěvě Betlémské kaple v roce 1953 jsem si všiml dvou dřevěných balkonů, tmavě namořených a nezdobených. V tu chvíli jsem si vzpomněl na mé dětství v Bavorsku, tehdy NSR, kam převážně byli vyhnáni naši Němci (sudetští Němci), tedy i moje rodina. A co statek, městský či rodinný dům, to balkon zdobený muškátovými květy různých barev. Hned jsem věděl, co těm balkonům v kapli chybí – pelargonie.

Čůrající chlapec v lese
V poslední době se nemohu nabažit hledání dobových kreseb a maleb krajin naší země. Na co se ale opravdu soustředím, je broumovský kraj (Braunauerland), odkud pochází část mé rodiny.
Slyšel jsem a četl mnoho příběhů z této oblasti českého pohraničí, ale nikdy jsem nenašel kresbu či malbu, jak Broumovští vykonávají svoji potřebu při procházce polními cestami, zkratkami a lesem. Proč by tenkrát měli, že? Pokud vůbec něco takového existovalo, buď si to při vyhnání vzali Němci s sebou, nebo se to někde ztratilo. Kdo ví. Proto mne napadlo skrz jméno bratra mé prababičky, který kreslil krajinu a místa kolem Broumova naivním způsobem, nakreslit si jednoho chlapce či děvče v broumovském kroji, jak někde v lese vykonávají svoji malou potřebu. Čistá romantika. Kresba na papíře, klasickým způsobem zaadjustovaná a pověšená na zdi, jako cizí, neznámý a zapomenutý historický doplněk Betlémské kaple.

MgA. Jaromír Novotný

Bez názvu (Kompoziční studie)
2019
video 14´, smyčka
technická spolupráce Jiří Thýn, postprodukce Antonín Jirát

Malíř, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby u prof. Jitky Svobodové. Postupně opouštěl klasické malířské postupy a gesta, aby se dostal k novým obrazovým formám a pojetím malby, přičemž jejím aktuálním tématem je především tělesnost obrazu i prožitku diváka. V puristicky abstraktní tvorbě používá prvky dělení a ostrá rozhraní, kombinuje konceptuální přístupy společně s důrazem na materiál či fyzickou stránku díla.

Řada jednoduchých kompozic s kruhem má ukázat, že některé možnosti jsou přirozenou volbou, zatímco jiné nepřipadají v úvahu. V různé míře intuitivním i poučeným rozhodováním se kruh na papíře objevuje pouze v určitých pozicích. Neodbytnost/nezbytnost některých řešení je zde stejná jako při výběru sedadla ve vlaku, procházce po městě, nebo vyplňování hlasovacího lístku. Listování neroztříděným materiálem ukazuje jednotlivosti v plynoucím celku, který nikdy nevidíme naráz.

MgA. Sláva Sobotovičová

Bez názvu
2019
site-specific instalace
spolupráce Jonáš Richter, Michal Votruba

Videoartistka, absolventka VŠVU Bratislava, SRU v Pensylvánii, USA a Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 2006–2008 pracovala jako editorka české redakce časopisu FlashArt cz/sk, od roku 2007 pracuje pro videoarchiv VVP AVU. Vytváří zinscenované akce, jejichž výsledkem je videokompozice. Čerpá z běžných životních činností, jako je mytí nádobí, zpívání, příprava těsta, uklízení. Tento až banální přístup s ironickým odstupem autorky vede k absurdnostem, obyčejné intuitivní a fyzické potřeby nás nutí k zamyšlení a nezbytné interpretaci.

Práce je inspirována principy využívanými ve zvonařství. Odkazuje k hudbě jako projevu, jenž je na jednu stranu společensky podmíněn (nebo může být účelově politizován), ale také se může vzpírat dogmatům, vyjevit spodní proudy ve vědomí jedince i celé společnosti a stát se impulzem ke změně či prognózou.

MgA. Pavel Sterec, Ph.D.

Příklady a číselné řady
2019
site-specific instalace

Vizuální umělec, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy a ateliéru konceptuálních tendencí Miloše Šejna, dále studoval FAVU v Brně v ateliéru performance Tomáše Rullera. Zabývá se výzkumem sociálních struktur a vědeckých disciplín, které promítá do svých často dlouhodobě promyšlených performancí, instalací a objektů. V jeho sociálních happeninzích je vědomě popřen umělecký záměr, s nímž se divák setkává až dodatečně v galerii.

WEB

MgA. Marek Šilpoch

Červená
2019
happening
spolupráce Jan Slanina

Designér, audiovizuální umělec, absolvent UMPRUM v Praze – ateliéru grafického designu a vizuální komunikace a ateliéru skla, věnuje se práci se světlem a fotografii. Je spoluzakladatelem audiovizuálního kolektivu XYZ Project, jenž se zaměřuje na elektronickou hudbu. Využívá média skla pro velkoformátové objekty.

WEB

Červená jako oheň, jako kacířská smrt Jana Husa. Červená je barva krve. Barva „osvoboditelské“ Rudé armády. Barva minulého režimu, jehož konec si tento rok připomínáme ve třicetiletém výročí. Červená jako barva agresivní, alarmující. Červená jako oheň. Oheň, který zachvátil lesy sibiřské a amazonské. Červená jako barva srdce a lásky.

Zabarvení areálu Betlémské kaple a jejího okolí do červena doplňuje již stávající instalaci UPÁLENÍ, která se nachází na mostě Betlémské kaple. Projekt vznikl u příležitosti vernisáže výstavy Za pravdu a jedná se o jednodenní happening, který zabarví toto místo do ruda.

MgA. Jan Šerých

Cokoli
2019
site-specific instalace

Malíř, vizuální umělec, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. Byl členem umělecké skupiny Bezhlavý jezdec, pracuje s digitálním i analogovým zobrazováním. Jeho instalace, malby, videa a objekty jsou postaveny na znacích, symbolech, kódech, schématech. Kombinuje geometrickou a emocionální abstrakci, která představuje reálný obsah jeho děl. V současnosti ho zastupuje galerie Hunt Kastner, působí jako odborný asistent v ateliéru malířství Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze.

WEB

Pangram (z řeckého pan gramma, „každé písmeno“) je věta či úsek textu obsahující všechna písmena abecedy. Na obraze je použito šedesát znaků včetně mezer.

Pangram (z řeckého pan gramma, „každé písmeno“) je věta či úsek textu obsahující všechna písmena abecedy. Na obraze je použito padesát osm znaků včetně mezer.

Tato anotace obsahuje 357 znaků včetně mezer.

MgA. Roman Štětina

Všechny nezajímavé časy dne
2019
zvuková instalace 720´, smyčka

Multimediální umělec, absolvent Fakulty umění a designu v Plzni, Akademie výtvarného umění v Praze a Umělecké akademie ve Frankfurtu nad Mohanem, kde studoval v ateliéru Judith Hopf a Douglase Gordona. Zajímá se o práci se zvukem, především ve vztahu k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání, a propojuje ji s vizuální stránkou díla. Výsledkem jsou videa, instalace, audiovizuální intervence a další. Zabývá se mediálním prostředím jako takovým, vychází z pracovních zkušeností v Českém rozhlase, ale i aktivního hudebníka. Je držitelem ESSL ART AWARD CEE nebo FilmPreis.

WEB

V průměru 12x za hodinu, tedy celkově 144x za den, ohlásí bývalá rozhlasová hlasatelka Šárka Skaláková aktuální čas, a to včetně vteřin. Různě dlouhé pauzy mezi jednotlivými hlášeními vyplňuje tikot kuchyňské minutky. Rutinní dikce a jistota, se kterou zkušená moderátorka jednotlivé časy oznamuje, jako by posluchačům dávaly na okamžik zapomenout na fakt, že nic jako čas ve skutečnosti neexistuje.

Jediným důkazem, že existoval minulý týden, je naše paměť. Ale paměť, to je vlastně jen stabilní struktura neuronů v mozku. Podobně jediným důkazem, jaký máme o minulosti Země, jsou kameny a zkameněliny. Ale to jsou všechno jen struktury minerálů, které dnes prozkoumáváme.
Julian Barbour pro National Geographic

em. prof. Ing. arch. akad. arch. Alena Šrámková

Zvonička na Betlémském náměstí
2019
site-specific instalace
spolupráce Lukáš Ehl, Tomáš Koumar

Architektka, autorka a spoluautorka řady význačných staveb, absolventka Vysoké školy technické v Bratislavě a Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Jaroslava Fragnera. První předsedkyně rady Obce architektů po roce 1989, od 70. let minulého století uskutečnila řadu výrazných realizací, jako je postmoderní budova ČKD v Praze, vestibul Hlavního nádraží nebo Nová budova ČVUT v Praze. Na konci 80. let pracovala pod vedením Karla Hubáčka v ateliéru SIAL, v roce 1992 založila vlastní ateliér (Šrámková architekti), ve kterém později začala spolupracovat s architekty Lukášem Ehlem a Tomášem Koumarem. Obdržela Cenu osobnosti české architektury, medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění a Poctu České komory architektů za rok 2007 za přínos moderní české architektuře.

ALENA ŠRÁMKOVÁ WEB

EHL KOUMAR WEB

Stavební vývoj Betlémského náměstí a kaple odhaluje drama na pozadí doby měnících se náboženských a politických poměrů. Odkryté vrstvy náměstí sahají hluboko do historie, kdy zde žádné náměstí nebylo a stál tu malý románský kostelík se hřbitovem. Část hřbitova musela v roce 1391 ustoupit kapli, vyhrazené jen pro česká kázání. Románský kostelík byl záhy zbořen a na jeho místě byla postavena malá zvonička. V roce 1786 bylo rozhodnuto o zbourání kaple, zrušení hřbitova i zvoničky. Chceme zvoničku připomenout soudobým architektonickým gestem.

Ing. Mgr. akad. arch. Petr Hájek

Tři projekty inspirované principy akustiky a optiky
objekty

Architekt, docent, vedoucí ateliéru na Fakultě architektury ČVUT v Praze a na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (ateliéru architektury) a Fakulty architektury ČVUT v Praze, spoluzakladatel architektonické kanceláře HŠH architekti, zakladatel vlastní architektonické kanceláře Petr Hájek Architekti a Laboratoře experimentální architektury, držitel Ceny architekta roku 2018. Mezi jeho realizace patří rekonstrukce Arcidiecézního muzea v Olomouci, vzdělávací centrum Krkonošského národního parku, rozšíření centra současného umění DOX nebo rekonstrukce vodárenské věže na Letné.

WEB

Experimentální sál v Zámecké jízdárně v Litomyšli
2013
Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka / HŠH architekti
Experimentální sál v Zámecké jízdárně je „pístem“ měnícím objem aktivního vzduchu. Tímto mechanismem je možné přesně nastavit velikost i akustické parametry.

Sál Karlovarského symfonického orchestru v Karlových Varech
2019
Petr Hájek, Martin Stoss, Tereza Keilová, Nikoleta Slováková / Petr Hájek ARCHITEKTI
Koncertní sál filharmonie a společenský sál města jsou „transformerem“ vloženým do historické budovy Císařských lázní. Díky robotickému mechanismu dochází k proměně funkce a akustických parametrů.

Dům Periskop
2013
Petr Hájek, Martin Stoss, Cornelia Klien, Tereza Keilová, Nikoleta Slováková / Petr Hájek ARCHITEKTI
Dům je „periskopem“, který se rozhlíží do překrásné krajiny Divoké Šárky. Pro pohled z přízemí je do stavby místo oken instalována sada pohyblivých zrcadel.

Ing. arch. Ivan Kroupa

Nechci znát pravdu
2019
projekce
spolupráce Adam Šustek

Architekt, absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze, roku 1990 založil vlastní ateliér. Byl vedoucím ateliéru na FA ČVUT v Praze, od roku 2008 je vedoucím ateliéru architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Realizoval centrum současného umění DOX, nemocniční pavilony B. Braun v Praze a Českém Těšíně, objekty tiskárny Karmášek v Českých Budějovicích nebo urbanistické projekty Bažantnice Pražského hradu, Národní muzeum Afghánistánu v Kábulu, revitalizace a využití ostrova Štvanice a další.

WEB

nechci znát pravdu
situace
a
temné
věci
architektury

Ing. arch. Petr Stolín

Sdělení pravdy
2019
site-specific instalace
spoluautor Jan Stolín

Architekt, absolvoval Fakultu architektury na VUT v Brně, pracoval v ateliéru Pavla Švancara ve Stavoprojektu Liberec a v SIAL u Karla Hubáčka. Od roku 1993 se věnuje samostatné architektonické tvorbě, roku 2008 založil ateliér Petr Stolín Architekt. V současnosti vede ateliér na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Zrealizoval řadu známých staveb a architektonických děl, mimo jiné administrativní budovu Ermeg v Liberci a Kulturní centrum 101010 ve Vratislavicích nad Nisou, které získaly titul Stavba roku Libereckého kraje. Spolu s Alenou Mičekovou je finalistou Ceny Architekt roku 2019 za stavbu Mateřské školy Nová Ruda ve Vratislavicích nad Nisou.

WEB

Východiskem pro stavbu/objekt je stavební materiál s výhodami rychlé výstavby, suchých procesů a nízké ceny. Tento materiál ztělesňuje současný tlak na produktivitu, efektivitu, výnosnost, rychlost atd., který přichází ze strany společnosti a stavební lobby. Vyžaduje se exaktnost na úkor dalších kvalit, včetně například taktilních. Stavba takto vytvořená obsahuje veškeré současné požadavky na kvalitní dílo. Pro výstavu vzniklý objekt je pro nás jakýmsi „symbolem“ současného vnímání kvality architektury společností. Můžeme tuto situaci přijmout jako pravdivý obraz kvalitní architektury? Obstojí tato pravda?

doc. Jan Stolín, M. A.

Stěna
2019
site-specific instalace

Sochař, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě, kde získal titul docent. Věnuje se prostoru, který pomocí instalací a skulptur reinterpretuje. Tvoří jak v exteriéru, tak v interiéru. Často používá ready-mades jako trubky a ventilátory, pracuje s interaktivními a kinetickými prvky, zvukem, proudícím vzduchem nebo vizuálními a světelnými efekty. V roce 1997 založil a vedl libereckou galerii Die Aktualität des Schönen a od roku 2013 působí jako umělecký vedoucí Cube x Cube Gallery v Liberci. V roce 2001 získal Čestné uznání Grand Prix Obce architektů. V současnosti působí jako proděkan na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

Vestavěná stěna vstupuje do výstavního prostoru (výstavního prázdna) jako samostatný objekt. Je přitom vybudována podobně jako další přítomné výstavní panely z SDK desek a sádrokartonářských profilů. Panely jsou čistě utilitárním prvkem, slouží k vystavování uměleckých děl. Tato stěna je zdůrazněna jako autonomní dílo, i když zůstává podobně jako ostatní panelové stěny jakousi architekturou-nearchitekturou. To je umocněno vloženým potrubím. Stěna je tak průhlednou hranicí mezi funkčností a nefunkčností, mezi uměním a neuměním.

prof. Miroslav Šik, dr. h. c.

Modlitební mlýnky architektury
2019
site-specific instalace

Sochař, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě, kde získal titul docent. Věnuje se prostoru, který pomocí instalací a skulptur reinterpretuje. Tvoří jak v exteriéru, tak v interiéru. Často používá ready-mades jako trubky a ventilátory, pracuje s interaktivními a kinetickými prvky, zvukem, proudícím vzduchem nebo vizuálními a světelnými efekty. V roce 1997 založil a vedl libereckou galerii Die Aktualität des Schönen a od roku 2013 působí jako umělecký vedoucí Cube x Cube Gallery v Liberci. V roce 2001 získal Čestné uznání Grand Prix Obce architektů. V současnosti působí jako proděkan na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

WEB

Výtvarný prvek projektu je modlitební mlýnek s pěti dřevěnými otáčivými válci na železných tyčích. Na každém válci je vypálena jiná pravda o architektuře města jako Reforma. 1. Místo, jehož prostor a tvar mají identitu. Nové a staré tvary se prolínají do Ensemblu. 2. Nová atmosféra se smíchá s koloritem místa tak, aby vzniklo něco Staronového. 3. Každá funkce má svoje noblesní i triviální, tradiční i nekonformní milieu, typologii a mikrofunkční detaily, z jejichž kombinací vznikne Midkomfort – jak konvence, tak inovace. 4. Little Big City musí spojovat komfort a přírodu malého města s mnohotvárností velkého. Jde o městský region s historickým jádrem a menšími regionálními centry, o polycentrické zahuštění, primát veřejné dopravy a kooperaci v regionu. 5. Regulace kompletuje trh tam, kde úkoly neoliberálního a segregovaného Fun City nezvládá.

Zbyněk Baladrán

Katastrofa
2019
video 6´

Výtvarný umělec, autor a kurátor. Vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a poté nastoupil na AVU, kde navštěvoval ateliér vizuální komunikace, ateliér malby a nových médií. Je jedním ze spoluzakladatelů sdružení a následně i galerie Display, která byla jednou z prvních nekomerčních galerií u nás. V roce 2017 spojením s organizací tranzit.cz vznikla galerie tranzitdisplay, jejíž výstavní program se začal více orientovat na společenské a politické přesahy umělecké praxe. Jeho díla lze charakterizovat jako hledání souvislostí mezi minulostí a její konstrukcí ve vztahu k převládajícím epistemologickým vzorcům. Zbyněk Baladrán byl čtyřikrát finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého a v roce 2018 získal ocenění Umělec má cenu.

WEB

SPOLEČNOST JINDŘICHA CHALUPECKÉHO

Začátkem osmdesátých let Samuel Beckett napsal jednoaktovku, kterou pojmenoval „Katastrofa“. I když se pozdějším interpretacím bránil, naznačil už něco tím, že hru věnoval vězněnému Václavu Havlovi. Hra je scénkou z divadelního života, kdy režisér se svojí asistentkou aranžují herce na jevišti. Tento komický výstup bez pomoci metafor, alegorií nebo odkazů velmi jednoduše zobrazuje proces manipulace.
Manipulace jsou vodou pohánějící kola našeho světa. Podílíme se na nich a většinou ani nevnímáme, jakou roli v nich hrajeme. Stejně jako tehdy, i v dnešním komplexním informačním světě zcela samozřejmě fungují manipulační techniky, jež často považujeme za pravdivou prezentaci reality.
Videofilm „Katastrofa“ je založen na deseti obrazových kompozicích, postavených na algoritmech s cílem simulovat dvourozměrný obraz tak, aby připomínal fotografii. Tyto „fotografie“ jsou konstrukcí. Sugerují, že zobrazují realitu, nárokují si svým způsobem objektivitu. Digitální šev lemující hranice obrazu odkazuje k přesvědčení, že tento druh modelování obrazů je blízko pravdě. To je jen malá ukázka, jak takový proces funguje, ale jsou příklady masivních manipulací obrazů, kde korporace na sociálních médiích vytvářejí celé scénografie, v nichž se přírodní katastrofy jako projevy klimatické změny stávají nahodilými jevy. Případně jsou zasazeny do příběhu o „normálním“ cyklu boření a tvoření. Jejich úkolem je všechny ukonejšit, že se nic neděje. Podstata generování zisku se tak nemusí měnit. Ve filmu zobrazený a předpokládaný trestný čin může být jen zástěrkou, strategií odvedení pozornosti od skutečných problémů. Jsme konfrontováni s vizuální kulturou lidské výjimečnosti, sebestředného a pohodlného jednání. Potvrzující sebe samu dokonce i tváří v tvář naprosté destrukci. Pro takový pohled je vše ostatní skryté ve tmě.

prof. ak. mal. Jiří David

Stačí do ticha zakřičet?
2019
site-specific instalace

Vizuální umělec, malíř, fotograf, spisovatel, pedagog, jedna ze zásadních osobností české postmoderny. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, byl jeden ze zakládajících členů umělecké skupiny Tvrdohlaví, v 80. letech organizoval neoficiální výstavy Konfrontace, na kterých se představovali mladí výtvarníci. Jako fotograf vytvořil dva zásadní projekty Skryté podoby a Bez soucitu, je autorem neonových instalací trnové koruny Záře nad Rudolfinem a Srdce nad Pražským hradem. V roce 2015 reprezentoval Českou republiku na 56. ročníku Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách. V současnosti vede ateliér intermediální konfrontace na UMPRUM.

ART LIST

WIKIPEDIA

Pravda je adaptivní parcelace reality
Pravda je vlnová délka
Pravda je kontura bez struktury šumu
Pravda je plastická flexibilita
Pravda je síla pravděpodobností
Pravda je nekonečné množství možností

doc. MgA. Lenka Klodová, Ph.D.

Průzkum holé pravdy
2019
site-specific instalace

Vizuální umělkyně, performerka, sochařka, vystudovala VŠUP v ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera. Ve své tvorbě se převážně věnuje tématu ženského těla a sexuality, genderových vztahů a společenským tématům spojovaných s ženskou tělesností, jež prezentuje prostřednictvím performance, body artu, happeningů, fotografie a videa. Od roku 2015 organizuje monotematický a multižánrový Festival nahých forem, v současnosti vede Ateliér tělového designu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

EARCH

SPOLEČNOST JINDŘICHA CHALUPECKÉHO

Průzkum holé pravdy
Chtěla bych mít taky na každého složku. V té složce je výbušný, žhavý, možná i zneužitelný materiál, který volá po policejním zásahu. Vylučuje lidi ze společnosti, poznamenává je na celý život. Bylo těžké jej shromáždit, málokdo si totiž dokáže vzpomenout na všechny ty možné situace. Vždyť některé z nich byly tak obyčejné!

Dokumentace
Říká se, že performer si pohrává s pocitem publika. Říká se, že vykonává něco za diváky. Když jsem chtěla odlehčit svou performativní nahotu, říkávala jsem, že to vlastně nejsem já, že jen tvořím svým tělem. V Dokumentaci svých performancí jsem nahradila všechny diváky vlastním nahým tělem, ale zachovala jsem jejich gesta a postoje. Otázkou je, bude-li pak poznat, kdo co hraje a kdo se jak cítí.

doc. MgA. Barbora Klímová, ArtD.

Zpověď (5. 8. 2019)
videoinstalace 74´

Zpověď (30. 8. 2019)
videoinstalace 70´

Konceptuální umělkyně, performerka, laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2006. Vystudovala Fakultu umění VUT v Brně, absolvovala dvouleté studium na Hoger Instituut voor Schone Kunsten v Antverpách a zúčastnila se stáží na školách v Anglii a rezidenčních pobytů v New Yorku, MuseumsQuartier 21 ve Vídni a Královské akademie umění v Haggu. Ve své tvorbě, která se pohybuje na hranici umění a dokumentaristiky, zkoumá různé aspekty lokálně vymezené kulturní historie a dlouhodobě se věnuje období 70.–80. let v Československu. Je laureátkou ocenění Umělec má cenu za rok 2019 a v současnosti vede ateliér environment na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

ARTALK

SPOLEČNOST JINDŘICHA CHALUPECKÉHO

Zpověď (5. 8. 2019)
Akce, beseda ohledávající různá pojetí pravdy a jejích proměn ve společnosti napříč časem, se uskutečnila za ozvláštněných okolností, ve tmě v srpnu 2019. Byly k ní přizvány subjektivně vybrané osobnosti různých generací, pro které je pojem pravda z různých důvodů důležitý.
Besedu moderovala Michaela Vrchotová, zúčastnili se Lála Myslíková (2001), Lukáš Likavčan (1991), Barbora Lungová (1977), LP Fish (1973), Ilona Nemeth (1963), Martin Zet (1959), Jan Hollan (1955) a Pepa Nos (1949).
Videodokumentace Filip Cenek.

Zpověď (30. 8. 2019)
Besedu ve tmě 30. srpna 2019 moderovala Barbora Klímová, zúčastnili se: Alexander Ač, Petr Kamenický, Martina Hurykán Seibertová, Don Sparling, Pavel Šplíchal.
Videodokumentace Filip Cenek.

Stanislav Kolíbal

Labil / Kry
2019
objekt

Výtvarník, sochař, konceptuální umělec, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého konceptuálního umění a zahraniční moderny. Vystudoval grafický design na VŠUP a scénografii na AMU v Praze. Počátkem 60. let se ve své tvorbě věnoval převážně figuře, v pozdějších letech se přenesl do polohy abstraktní geometrie, minimalismu a kompozice se zásadním tématem, které prochází celým jeho dílem, myšlenkou lability a vratkosti odpovídající i labilitě lidské existence. Vystavoval na mnoha mezinárodních výstavách a v letošním roce reprezentuje svou retrospektivní výstavou Bývalé, nejisté, tušené Českou republiku na 58. ročníku Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách.

ARTLIST

ČT

Na téma nejistoty a času jsem roku 1964 udělal sochu Labil. Poté mě napadlo, že tyto čtyři o sebe se opírající polokoule mohu nahradit plochami.
Vystavil jsem je roku 1965 pod názvem Kry (Jedno podpírá druhé) v Brně na výstavě skupiny UB 12. Tuto verzi jsem nyní o čtvrtinu zvětšil.

Martina Smutná

Hostina, Selfie, Matka
2019

Diplomovala v ateliéru malby Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. Během studií absolvovala několik stáží napříč širokým spektrem výtvarných disciplín. Její práce se pohybuje na pomezí malby a objektové instalace a rozvíjí možnosti propojení malířství a scénografie skrze vztah objektu k prostoru. Dříve se ve své tvorbě zabývala formami manipulace a způsobů boje za úspěch, často zasazenými do dětského světa.
Malířská praxe Martiny Smutné je spojena s jejím zájmem a aktivitami na poli feministického myšlení. Tematizuje práci, společenské i rodové nerovnosti a svými často ironickými malbami zdůrazňuje pozici ženy ve společnosti.
O roku 2016 je součástí kolektivu Ateliér bez vedoucího, který se zaměřuje na umělecké vzdělávání a produkci umění, vůči které/mu se snaží vytvářet alternativní formy. Ve stejném roce spoluzaložila iniciativu Čtvrtá vlna, jež se pomocí krátkých videí snaží komunikovat feministická témata s akcentem na sociální nerovnosti s co nejširší veřejností.
Od roku 2019 je doktorandkou na AVU, publikovala články v A2, Alarm nebo FlashArt.

„Když ve svobodné společnosti něco nějakým způsobem není, tak je to proto, že to tak být nemá, protože kdyby to tak být mělo, tak by to tak bylo,“ zní komentář anonymního uživatele Facebooku, který pro mě vystihuje frustrující stav společenské debaty o klimatické krizi. Každá snaha o narušení stávajících pořádků je po zásluze potrestána zástupem „umírněných“ a „rozumných“ chytráků. V sérii obrazů pro výstavu Za pravdu... jsou postavy maleb před pravdu konfrontovány s pravdou, která svým globálním, těžce lokalizovatelným rozsahem přesahuje místní kontexty jednotlivých zemí. Bezčasí v obrazech Matka, Selfie i Hostina symbolizuje apokalyptické představy, kterým čelíme tváří v tvář nové pravdě o zničeném klimatu na Zemi. Trojice maleb zobrazuje postavy apatické, podrážděné, ale i odhodlané a pečující.

Jan Strejcovský

Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí (Jan Hus)

Herec, scenárista, kameraman, absolvent Katedry dokumentární tvorby FAMU v Praze. Vedle režie dokumentárních filmů (portrét Igora Chauna Igorovo velké dojetí či road movie se Slovanskou epopejí Komplex Epopeje) také příležitostně hraje ve filmech debutujících autorů i matadorů tuzemského filmu (Tomáš Pavlíček, Jan Hřebejk, Jan Prušinovský). Je jedním ze zakladatelů produkční společnosti zaměřené na výrobu autorských dokumentárních filmů GPO Platform, v jejíž produkci natáčí svůj celovečerní debut Má to cenu?, pojednávající o praktikách na trhu s uměním, podpořený Státním fondem kinematografie. Za film Igorovo velké dojetí (2012) získal cenu za nejlepší dokument na polském festivalu Okem mladých (2015). Jeho absolventský film Komplex Epopeje (2018) byl oceněn jako nejlepší dokument v soutěži televize NOVA Noc filmových nadějí.

UKÁZKA Z FILMU

Filmová koláž vznikající jako součást výstavy „Za pravdu“ dokumentuje vznik vystavovaných uměleckých děl v dialozích participujících umělců s teoretiky, filosofy, výtvarnými kritiky ad., kteří celý projekt myšlenkově zastřešují. „Myslitelé“ si tak zvolili vždy konkrétního umělce, jenž je pro ně osobně nejlepším odrazovým můstkem do bezbřehého moře debat o smyslu pravdy v umění. Výsledkem bude pásmo živých rozhovorů v původních prostředích, volně mezi sebou asociující radikálně odlišná díla i osobnosti koketující tak či onak s pojmem „pravdy“.

Daniel Hanzlík

Základní nastavení
2019
video 18´30´´

Audiovizuální umělec, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, ateliéru prof. Vladimíra Kopeckého. Ve své tvorbě se orientuje na různá média – věnuje se audiovizuálním projektům spojeným s malbou, kresbou, fotografií, digitálním obrazem a zvukem nebo site-specific instalacím. Často pracuje se světlem, které se objevuje jako téma či jako technický nebo výrazový prostředek. V současné době vede společně s Pavlem Mrkusem ateliér Time-Based Media na katedře elektronického obrazu Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

WEB

Ve sjednoceném fyzickém a virtuálním prostředí se bílé plátno obrazu stává pracovní plochou časoprostorových plánů s otevřenou strukturou.
Principy médií jsou však ve videu zaměněny. Závěsný obraz se odpoutává od stěny, projekce digitálního obrazu zůstává statická. Vzájemná součinnost a synchronizace obrazových formátů rozvíjejí iluzi elastických tvarových a prostorových změn, které mohou vyvolávat otázky po pravdivosti takto konstruované skutečnosti.

O PROJEKTU

Základní ideou projektu, který se koná v roce 650. výročí narození mistra Jana Husa a 30. výročí sametové revoluce, je vytvořit za pomoci vizuálního umění obraz prostředí, kde byl veden diskurz nad tématem pravdy v kontextu české historie. Toto prostředí se bude během výstavy díky performativním vstupům a intervencím architektů a umělců proměňovat a nabízet další možnosti interpretace někdy až zprofanovaného termínu „pravda“. Centrem projektu se stala širší lokalita Betlémské kaple včetně lapidária a přilehlého dvorního traktu, která nabízí několik možnosti „pravdivého čtení“ její historie, která zásadně ovlivnila vnímání českých dějin. Dvě významné osobnosti – Jan Hus i Václav Havel – jsou s tématem pravdy až personifikovány, ale i dnes je možno najít soudobé bojovníky „za pravdu“. Pravda je stále nepopulární, obtížná, její hlasatel či hlasatelka se setkávají s nepochopením, nezájmem nebo s otevřeným nepřátelstvím. I samotné vizuální umění v postfaktické době je médiem, kde je pravda velmi často dost komplikovaně identifikovatelná.

Na projektu spolupracují výtvarní umělci, architekti, historici umění, filozofové a politologové.

Architekti
Alena Šrámková, Lukáš Ehl, Tomáš Koumar, Petr Hájek, Ivan Kroupa, Petr Stolín, Miroslav Šik, Ladislav Lábus, Pavla Melková.

Umělci
Zbyněk Baladrán, Martina Smutná, Jiří David, Guma Guar, Barbora Klímová, Lenka Klodová, Stanislav Kolíbal, Jiří Kovanda, Richard Loskot, Jaromír Novotný, Jan Merta, Jiří Příhoda, Rafani, Jiří Skála, Sláva Sobotovičová, Pavel Sterec, Robert Šalanda, Marek Šilpoch, Jan Šerých, Mark Thér, Martin Zet, Roman Štětina, Petr Adámek.

Teoretici
Miroslav Petříček, Jan Sokol, Michael Žantovský, Petr Pithart, Václav Bělohradský, Jiří Přibáň, Petr Kratochvíl, Milena Bartlová, Jindřich Vybíral, Petr Fischer, Blanka Mouralová, Karel Hvížďala, Terezie Nekvindová, Ivan Blecha, Patrik Ouředník, Václav Janoščík.


Autoři konceptu: Milena Bartlová, Dan Merta, Tomáš Pospizsyl, Filip Šenk
Dokument: Jan Strejcovský
Architektonické řešení výstavy: Jan Stolín
Grafika: Štěpán Malovec, Martin Odehnal
Web design: Andrea Pujmanová, Ondřej Kubec
Fotografie: Jiří Straka
Produkce: Dan Merta, Filip Šenk, Klára Pučerová, Kateřina Kostková
Jazyková redakce: Jana Palacká
Překlady: Rani Tolimat, Dominik Jůn

ZAHÁJENÍ VÝSTAVY

10.9.
Lapidárium a dvorní trakt Betlémské kaple

Galerie Jaroslava Fragnera a Fakulta architektury ČVUT v Praze, FUA TUL, Knihovna Václava Havla, Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v. v. I., Národní filmový archiv a Nakladatelství Argo si Vás dovolují pozvat na zahájení výstavy Za pravdu…

Výstava se koná pod záštitou Ing. Petra Hejmy, 1. místostarosty Městské části Praha 1.

Akce je součástí 8. Betlémské kulturní noci.

17:45 koncert Jan Bartoš: Preludia Miloslava Kabeláče
18:00 Jiří Skála: veřejné čtení
18:10 zahájení výstavy Za pravdu…
19:00 koncert Vladivojna La Chia & 4Tria
20:00 Rafani: Domluvy
20:45 koncert Michal Ambrož & Hudba Praha
23:00 Josef Sedloň


17:45

Jan Bartoš
Klavírista, zakladatel a umělecký ředitel mezinárodního projektu Prague Music Performance, pedagog Pražské konzervatoře. Na klavír začal hrát v pěti letech, absolvoval AMU u Miroslava Langera, Royal Conservatory Amsterdam u Marcela Baudeta, Manhattan School of Music, New York u Zenona Fishbeina a College-Conservatory of Music University of Cincinnati u Jamese Tocca. Je držitelem mnoha prestižních ocenění a stipendií, mimo jiné Ministerstva kultury ČR, Rucorva Trust Award v Holandsku a Schimmel Prize v Německu. Pravidelně nahrává pro Český rozhlas a Českou televizi.

18:00

Jiří Skála: veřejné čtení

18:10

ZAHÁJENÍ

19:00

Vladivojna La Chia & 4Trio
Zpěvačka, skladatelka. Počátkem roku 2017 obnovila svou doprovodnou kapelu, ke které přizvala bubeníka Luboše Pavlíka a společně založili uskupení Vladivojna La Chia & 4Trio. Za doprovodu akustických nástrojů hrají dynamickou nadžánrovou hudbu, často experimentují a improvizují – od opery, fada, rapu až po zběsilý punk.

Členové:
Terezie Kovalová – violoncellistka
Sylvie Bee – šansonová zpěvačka, Luboš
Pavlík – bubeník a perkusista
Petr Uvira – kytarista.
WEB

20:00

Rafani: Domluvy
Mendacium veritati utuntur. Sed ubi major est differentia. Putredo mendacium odore recenter ad caedendum lignum aut viridi prato iuxta cadaver excrementa per tritam luto. Non olfacies in sudore. Performance skupiny Rafani na pro ni sepsaný text básníka Petra Borkovce s aktérem v oděvu Denisy Nové.

Je pravdou napsat předešlé?
Je lží myslet nadcházející?
Máme právo na pravdu, když se nezúčastňujeme?
Následuje po lži jen lež?

20:45

Michal Ambrož & Hudba Praha
Michal Ambrož – zpěvák, kytarista, skladatel a textař. Absolvoval Státní konzervatoř v Praze, obor klasická kytara, ve třídě profesora Jiřího Jirmala. Od patnácti let se věnuje aktivnímu hraní. Založil kapely Jasná Páka, Hudba Praha a Divoký srdce. V současnosti také spolupracuje s Radiem Beat, pro které připravuje pořady Kalumet a Naděje Beatu. Sólový projekt Michal Ambrož & Hudba Praha navazuje na vydání alba Srdeční příběh, které produkoval David Koller.

Členové: Michal Ambrož, Michal Pelant, Radovan Jelínek, Jakub Vejnar, Martin Kopřiva, Matěj Belko, Jakub Doležal, Veronika Vítová, Tereza Kopáčková.

23:00

Josef Sedloň
DJ, moderátor hudebních pořadů, hudební redaktor, absolvent VŠE (obor zahraniční obchod). Věnuje se hudbě a hře na kytaru. Od roku 1991 působí na pražském Radiu 1 (pořady Novinky na alternativní scéně, Intro, Seance a CD nonstop) a na ČRo 3 – Vltava (pořad Čajovna Alternative), spolupracuje s Palácem Akropolis (koncertní série Music Infinity), je zakladatelem festivalu Spectaculare a od roku 2005 spoluproducentem projektů jako Life Kids, Uncless či Universal Loosers. Od roku 1990 se podílel na přípravě hudebního pořadu Nezávislá scéna na ČRo Mikrofóru, externě pracoval jako hudební redaktor na stanici Radiožurnál, byl spolumajitelem promotérské agentury Lighthouse.

MODEROVANÁ DEBATA

16.9. od 19:00
areál Betlémské kaple

Doba, kterou dnes žijeme, je možná až příliš často ad nauseam charakterizovaná tím, že přichází „po něčem“. Je jednoduše POST-: post-faktická, post-pravdivá, post-dějinná. Co to ale znamená, že fakta, pravda, dějiny zůstaly někde tam, zatímco my míříme přesně opačným směrem, jinam? Podobáme se Kleeovu Novému Andělovi, jak ho v úvahách o dějinách popisuje Walter Benjamin, andělu, který se v letu otáčí za troskami minulosti, a dopředu se dívá zády? Jsme proti starým pomníkům a strašidlům dějin, které v poslední době tak moc rozptylují společnost, podobně bezmocní? A jsme při pohledu dopředu skutečně tak slepí?

Moderuje Petr Fischer
Milena Bartlová
Karel Hvížďala
Patrik Ouředník
Tomáš Pospiszyl
Jiří Přibáň
Michael Žantovský


Mgr. Petr Fischer
Publicista, moderátor, scenárista, filozof. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, byl hlavním komentátorem Lidových novin, působil v české sekci BBC, pravidelně publikoval v časopise Respekt a A2, vedl kulturní rubriku Hospodářských novin, působil na stanici ČT Art, moderoval televizní pořady Kulturama a Před půlnocí. Mezi lety 2016–2018 byl šéfredaktorem stanice Český rozhlas – Vltava. Za svou novinářskou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.
ČT

prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc.
Česká historička a publicistka. Vystudovala dějiny a teorii umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pracovala jako kurátorka ve Sbírce starého umění Národní Galerie v Praze, v rámci své pedagogické kariéry vyučovala na řadě českých vysokých škol. Specializuje se na umění a kulturu středověku a metodologii uměni. V současnosti přednáší a zároveň vede katedru dějin a teorie umění na UMPRUM v Praze.

Ing. Karel Hvížďala
Dramatik, novinář a spisovatel, absolvent Fakulty strojní na ČVUT, již během studia se věnoval psaní, převážně poezii. V 60. letech pracoval v redakci Mladého světa, poté v nakladatelství Albatros, kde založil edici Objektiv. Literatuře a žurnalistice se věnoval i v době, kdy emigroval s rodinou do západního Německa (1978), dvanáct let žil v Bonnu. Psal rozhlasové hry, přispíval do exilových časopisů, spolupracoval se stanicí RFE (Rádio Svobodná Evropa). V 80. letech jej proslavila kniha Dálkový výslech, rozhovor s Václavem Havlem. Po roce 1989 se vrátil do Česka, kde chvíli působil jako šéfredaktor Mladé fronty DNES a v roce 1994 spoluzaložil zpravodaj Týden. Od roku 1999 se živí jako svobodný žurnalista a spisovatel. Je autorem mnoha dalších knih rozhovorů (s osobnostmi jako jsou Karol Sidon, Pavel Landovský, Václav Bělohradský, Jiří Gruša a další), románů, novel a rozhlasových her.

Patrik Ouředník
Český spisovatel a překladatel. V roce 1984 emigroval do Francie, kde pracoval jako šachový konzultant a později jako knihovník, večerně vystudoval dějiny idejí a dějiny náboženského myšlení, vedl literární rubriku ve čtvrtletníku L´Autre Europe a zasloužil se o založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde do roku 2010 přednášel. Publikuje od poloviny 70. let, překládá z francouzštiny do češtiny, jako první zpřístupnil dílo Vladimíra Holana francouzským čtenářům. Svou vlastní tvorbu začal publikovat až po příchodu do Francie a zahrnuje eseje, slovníky, romány, poezii; zásadní dílo Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku je nejpřekládanější česká kniha po roce 1989.
WEB

doc. Tomáš Pospiszyl, Ph.D.
Historik umění, teoretik, publicista, pedagog se zaměřením na české a světové umění 20. A 21. Století. Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy teorii kultury a dějiny umění, absolvoval studium v Centru kurátorských studií na Bard College a studijní stáž v Muzeu moderního umění v New Yorku. Spoluautorsky se podílel na několika výstavních projektech, je členem Společnosti Jindřicha Chalupeckého a v současnosti vyučuje na FAMU a AVU v Praze.
AVU

Prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc.
Právník, publicista, profesor teorie, filozofie a sociologie práva, jako hostující profesor přednášel na řadě zahraničních univerzit (Stanfordova univerzita, Katolická univerzita v Lovani, New York University). Rozsáhle publikoval v oblasti sociální teorie a sociologie práva, právní filozofie a teorie lidských práv, v současné době vede právně-sociologické centrum na Univerzitě Cardiff v Anglii.

Mgr. Michael Žantovský
Autor, překladatel, textař, novinář, psycholog, diplomat a politik. Byl tajemníkem a mluvčím prezidenta Václava Havla, působil jako velvyslanec České republiky ve Spojeném království, v Izraeli a USA, přeložil do češtiny více než padesát děl moderní angloamerické prózy, poezie a dramatu; v současnosti je výkonným ředitelem Knihovny Václava Havla.

PRAVDA V ARCHITEKTUŘE

24.9. od 19:00
areál Betlémské kaple

Pravda v architektuře se v určitých obdobích stávala přímo ideovým programem architektonického myšlení. Nechceme se ale zabývat jen minulostí, a proto se diskuze zaměří na současnost. Jak může architektura ovlivnit kvalitu života jedince? Nakolik prostředí každodennosti přispívá a nakolik vůbec může přispívat k orientaci jedince v současném světě? Proč u nás chybí výrazné polistopadové veřejné stavby? Nejen nad těmito otázkami se budou zamýšlet ve společné diskuzi významné postavy současného myšlení architektury Pavla Melková, Ladislav Lábus, Jindřich Vybíral, Petr Kratochvíl a Ivan Blecha.

Moderuje Filip Šenk
Ivan Blecha
Petr Kratochvíl
Ladislav Lábus
Pavla Melková
Jindřich Vybíral


Mgr. Filip Šenk, Ph.D.
Historik umění, kritik, publicista, pedagog. Vystudoval umění a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jeho vědecká práce se zaměřuje především na architekturu a umění 20. A 21. Století. Přednáší dějiny umění a architektury na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity a FAMU v Praze. Publikuje články o architektuře v časopise Art+Antique a věnuje se také kurátorské činnosti.
WEB

prof. PhDr. Ivan Blecha, CSc.
Filozof a historik, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, působí na katedře filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, externě přednáší filozofii na Fakultě ekonomie a managementu VUT Brno se sídlem ve Zlíně; na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obhájil kandidátskou práci. Je členem ediční řady Orbis phaenomenologicus při Alber Verlag ve Freiburgu i. Br. Zabývá se kritickou interpretací Husserlovy fenomenologie a jejího dalšího vývoje zejména u Heideggera, Finka a Patočky. Pokouší se o konfrontaci fenomenologie s tradiční novověkou filozofií (zvl. s Kantem) i s klasickou metafyzikou. Kromě toho se pokouší o pohled na fenomenologii v celku (Fenomenologie a existencialismus, 1994), popřípadě o celkový výklad filozofického vývoje jejích představitelů (monografie o Husserlovi a Patočkovi, studie o Finkovi).

prof. PhDr. Petr Kratochvíl, CSc.
Historik a teoretik architektury, publicista, vysokoškolský pedagog. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, jeho odborný zájem se soustředí na současnou domácí i světovou architektonickou a urbanistickou tvorbu. V současnosti působí jako vědecký pracovník v Ústavu dějin umění AV ČR a zároveň jako pedagog na Fakultě umění a architektury TU v Liberci, kde vyučuje dějiny moderní architektury.

prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, Hon. FAIA
Architekt a pedagog působící od roku 1990 na Fakultě architektury ČVUT v Praze, vedoucí ateliéru Lábus–Šrámek, vedoucí Ústavu navrhování III, děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze. Po absolvování oboru architektura na ČVUT pracoval v Projektovém ústavu HMP, v roce 1991 založil ateliér Lábus AA. Věnuje se navrhování občanských a bytových staveb, interiérů i urbanismu. Je znám svým citlivým přístupem při navrhování staveb v historickém prostředí a renovací a rovněž tvorbou v oblasti bydlení a bydlení seniorů i svými příspěvky k transformaci systému sociální péče a k problematice revitalizace sídlišť a panelových domů. Obdržel cenu Ministerstva kultury za architekturu. Kromě mnoha realizací je autorem rekonstrukce paláce Langhans ve Vodičkově ulici v Praze, za kterou získal v roce 2003 cenu Grand Prix Obce architektů. Je také autorem rekonstrukce Edisonových transformačních stanic v Praze, stojí za rekonstrukcí Jízdárny Pražského hradu, za projektem Nových vil na Hanspaulce ad.

doc. Ing. arch. Pavla Melková, Ph.D.
Architektka a teoretička architektury, absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze a tamtéž i doktorské studium v oboru urbanismus a územní plánování. Absolvovala Fulbrightovo stipendium na GSAPP Columbia University New York pod vedením Kennetha Framptona. Je autorizovanou architektkou a členkou České komory architektů. Byla nominována na cenu Architekt roku 2014 a oceněna například hlavní cenou Grand Prix architektury 2012, cenou primátora hl. m. Prahy 2012, nominací na cenu Klubu za starou Prahu 2012, první cenou East Centric Arhitext Awards competition 2013 či nominací European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award 2013. Je společníkem v ateliéru MCA, věnuje se také výtvarné tvorbě a teoretické, přednáškové a publikační činnosti či pořádání výstav. Přednáší na Fakultě architektury ČVUT, Stavební fakultě ČVUT, Dopravní fakultě ČVUT a na VŠUP. V roce 2012 založila Kancelář veřejného prostoru na Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). V současné době je členkou Kolegia ředitele IPR, místopředsedkyní Gremiální rady IPR a vedoucí Odborně vzdělávacího programu IPR. V roce 2015 založila na Fakultě architektury, kde působí jako vědecký a pedagogický pracovník, předmět koncept a interpretace, jehož je vedoucí.
WEB

Prof. PhDr. PaedDr. Jindřich Vybíral, CSc.
Historik umění, publicista, pedagog. Vystudoval bohemistiku, historii a dějiny umění na univerzitách v Ostravě, Brně a Londýně, je členem vědeckých rad Ústavu dějin a umění Akademie věd ČR, Národního památkového ústavu a Ostravské univerzity. Specializuje se na dějiny architektury 19. A 20. Století a na toto téma vydal desítky odborných publikací, z nichž nejznámější je rozsáhlá monografie díla architekta Leopolda Bauera. V současné době je rektorem UMPRUM, kde také přednáší na katedře dějin a teorie umění.
UMPRUM
ARCHIWEB

PRAVDA V UMĚNÍ

25.9. od 18:00
areál Betlémské kaple

Umělci byli mezi prvními, kdo se zbavili práce s pravdou a spolu s ní i problémy realismu, génia či talentu (které byly chápány právě jako schopnost odkrývání pravd o světě i lidském nitru). Po pravdě přišli různé metody, diskurzy, fenomény, obraty (lingvistický, edukativní, kolaborativní …), prožitky, citlivosti a naladění.
Pozornost se postupně přesunula od velkých a univerzálních pravd, hodnot a příběhů, k menším „perspektivám“, „narativům“, menšinám, tělům, objektům, či materiálům.
Dnes možná, že žijeme v době návratů. Vrací se problémy s nacionalismy, populismy ale i s pravdou a postpravdou. Možná, že podobně se také vrací malba, socha, ale i v digitálním a novomediálním umění, jakoby se znovu-objevovaly hmotné a figurativní tendence.
Nepochybně to souvisí s novým promýšlením toho, co je to za svět, ve kterém žijeme – akcelerovaný, hypermedializovaný, a především už navždy poznamenaný klimatickými změnami a očekáváním jeho konce.
Problém realismu (spíše než pojem pravdy samotné) se vrací s plnou silou nejen v umění: Co to znamená, podávat výpověď o dnešním světě? Jakým jazykem mluvit, když se mění nejen samotný svět, ale i podmínky toho, co považujeme za svět a pravdu? Jakým způsobem se vůbec věnovat společenským, nebo opravdovým problémům a ne jen formální a insiderské diskusi uvnitř světa umění?

Moderuje Václav Janoščík
Milena Bartlová
Stanislav Kolíbal
David Kořínek
Terezie Nekvindová


Mgr. et Mgr. Václav Janoščík, Ph.D.
Teoretik umění, kurátor, filozof, absolvent Právnické a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získal na UMPRUM v oboru kurátorství a teorie intermedií a designu. V současnosti studuje další doktorský program – historické vědy; metodologický seminář Ústavu českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je člen rady Festivalu Fotograf, člen art board J&T, člen kurátorského kolektivu, T.I.N.A. Prize a člen editorské rady, AIP Scholaris (ISSN 1805-613X). Získal ocenění Global leader award; Goldman Sachs 2006. Jako odborný asistent katedry fotografie vyučuje na Filmové a televizní fakultě AMU a na katedře teorie a dějin umění AVU, externě pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Organizoval řadu konferencí a výstav.

prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc.
Česká historička a publicistka. Vystudovala dějiny a teorii umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pracovala jako kurátorka ve Sbírce starého umění Národní Galerie v Praze, v rámci své pedagogické kariéry vyučovala na řadě českých vysokých škol. Specializuje se na umění a kulturu středověku a metodologii uměni. V současnosti přednáší a zároveň vede katedru dějin a teorie umění na UMPRUM v Praze.

Stanislav Kolíbal
Výtvarník, sochař, konceptuální umělec, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého konceptuálního umění a zahraniční moderny. Vystudoval grafický design na VŠUP a scénografii na AMU v Praze. Počátkem 60. Let se ve své tvorbě věnoval převážně figuře, v pozdějších letech se přenesl do polohy abstraktní geometrie, minimalismu a kompozice se zásadním tématem, které prochází celým jeho dílem, myšlenkou lability a vratkosti odpovídající i labilitě lidské existence. Vystavoval na mnoha mezinárodních výstavách a v letošním roce reprezentuje svou retrospektivní výstavou Bývalé, nejisté, tušené Českou republiku na 58. Ročníku Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách.

doc. Mgr. David Kořínek – vedoucí­ Centra audiovizuálních studií
Je absolventem filmové vědy a estetiky na Masarykově univerzitě v Brně. Pracoval jako dramaturg v České televizi, na Mediálních studiích MU založil obor Digitální média a vedl zde Mediální laboratoř. V roce 2008 spoluzaložil s Federicem Díazem Ateliér supermédií na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze, jehož byl do roku 2018 vedoucím. David Kořínek spolupracuje s nejrůznějšími produkcemi jako režisér. Od roku 2007 je členem umělecké skupiny Rafani, která pravidelně vystavuje v evropských galeriích a institucích. Tvorba skupiny zahrnuje práci s nejrůznějšími médii, od galerijních instalací, přes práce ve veřejném prostoru po videa a celovečerní dokument. Skupina je nositelem řady ocenění. David Kořínek se zabývá teorií pohyblivého obrazu vzhledem k vizuálnímu umění, je autorem odborných textů v uměleckých časopisec a sbornících. Věnuje se také kurátorské činnosti.

PhDr. Terezie Nekvindová, Ph. D.
Historička a teoretička umění, absolvovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získala doktorát. Působí na vědecko-výzkumném pracovišti Akademie výtvarných umění v Praze, zabývá se zejména českým uměním po roce 1945, výtvarným uměním a architekturou a uměním českého videoartu. Přednáší na AVU v Praze a externě na Katedře dějin umění na FF UP v Olomouci. Jako (spolu)editorka připravila řadu publikací, např. publikace Dům umění České Budějovice 2013–1998, České umění 1980–2010 nebo publikaci o manželech Ševčíkových. Autorsky se podílela na publikacích Automat na výstavu: Československý pavilon na Expo 67 v Montrealu, Budování státu: Reprezentace Československa v umění, architektuře a designu nebo Sial. Přispěla také k uspořádání mnoha výstav týkajících se oblasti českého umění druhé poloviny 20. století. K jejímu specifickému okruhu zájmu patří restaurování současného umění.

FILMOVÝ BLOK 1

29.9. od 18:00
KINO PONREPO

Moderují Tomáš Pospiszyl, Jan Strejcovský

Helena Všetečková: Všichni mají pravdu (124')
Jan Foukal: Poslední Přednáška Egona Bondyho (33’)
J.L. Godard: Pravda (58’)


18:00

Všichni mají pravdu
Režie: Helena Všetečková
ČR 2015 / 124 min. / HD
Multiportrét vývoje českého polistopadového myšlení prostřednictvím telefonátu filosofů bratrů Flossových o dopisu, který zamýšlejí napsat papeži. Audiovizuální koryto, kterým proudí kanalizovaný hněv národa, připomínajícího dítě, které se učí myslet a neví, k čemu se vztáhnout dřív – protože v jistém smyslu mají všichni trochu pravdu.
Po projekci následuje diskuse s režisérkou.
ČSFD

20:30

Poslední Přednáška Egona Bondyho
Režie: Jan Foukal
ČR 2009 / 33 min. / HD
Poslední natočený materiál jedinečného myslitele, Egona Bondyho. Živý odkaz – dokument. Jin a jang jako nula a jedna, stojící vedle sebe v kulisách Národního divadla. Vstup do 13. komnaty. Plastic people za hřbitovní zdí – předčasná smrt nedokouřené cigarety.
Po projekci následuje diskuse s režisérem.
ČSFD

21:30

Pravda
Režie: Jean-Luc Godard
Původní název: Pravda
Francie 1969 / CZT / 58 min. / 35mm
V březnu 1969 přijeli do tehdejšího Československa členové Skupiny Dziga Vertov – radikálního levicového uměleckého filmařského seskupení z Francie, aby zde natočili film o stavu tehdejší východní i západní společnosti. Skrz okénko auta natáčejí život v ulicích měst, vesnice a továrny a pomocí mluveného komentáře se snaží dekódovat povrch viděné reality.
ČSFD

“Materiálová pravdivost” versus “Princip oblékání”

30.9. od 18:00
Fakulta architektury ČVUT

Ákos Moravánszky: “Materiálová pravdivost” versus “Princip oblékání”
Materiálové strategie v současné architecture

Nejnovější bádání v oblasti dějin a teorie architektury se začíná zaměřovat na specifickou roli a význam materiálů oproti důrazu na formu nebo ideu.Tento výzkum rezonuje s díly architektů, jejichž stavby pracují spíše s materiálem než s konceptem. Přednáška znovu přezkoumá teorii Gottfrieda Sempera z devatenáctého století o materiálové proměně (Stoffwechsel) a jeho teorii odívání a v kontrastu k nim se bude zabývat často používaným pojmem “materiálové pravdivosti”, aby tak přispěla k diskuzi o materiálových strategiích v současné architektuře.

přednáška v anglickém jazyce


Prof. Ákos Moravánszky (ETH Zürich)
Maďarský architekt, historik architektury, profesor teorie architektury na ETH v Curychu. Absolvoval studium architektury na Technické univerzitě v Budapešti a dějiny umění a památkovou péči na Technické univerzitě ve Vídni. Zajímá se o historii architektury východní a střední Evropy 19. a 20. století. Věnuje se výzkumné a publikační činnosti. Mimo jiné byl šéfredaktorem časopisu Maďarské unie architektů „Magyar Épitömüvészet“, vědeckým pracovníkem na Zentralinstitut für Kunstgeschichte v Mnichově, hostujícím profesorem na Massachusetts Institute of Technology (Cambridge,Massachusetts). Publikoval ve švýcarském architektonickém časopisu Werk, Bauen + Wohnen a působí v redakční radě časopisu tec21.

LITERÁRNĚ-DIVADELNÍ VEČER

3.10. od 19:00
areál Betlémské kaple

Jonáš Hájek – Pocta Empedoklovi (autorské čtení)
Vít Malota – Bez obrazů navíc (autorské čtení)
Petr Adámek – Kdo je ten třetí? (Pocta I. M. Jirousovi)
Sektor pro hosty – Don Juan (divadlo)
Michal Rataj & Jaromír Typlt – Škrábanice (performance)


Jonáš Hájek
Vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství.
Vydal sbírky Suť (Fra 2007), Vlastivěda (Fra 2010) a Básně 3
(Triáda 2013). Za sbírku Suť získal v roce 2007 Cenu Jiřího Ortena.

Vít Malota
Vyrůstal ve Strakonicích, kde také absolvoval gymnázium. Nyní studuje na pražské DAMU obor režie-dramaturgie. Od dětství se pohybuje v divadelních kruzích, je mnohonásobným účastníkem celostátních kol divadelních a recitačních přehlídek. Poezii se věnoval zpočátku pouze jako interpret, se seriózní tvorbou začal v sedmnácti letech. Roku 2018 pro stanici Český rozhlas – Vltava režisér Aleš Vrzák natočil v rámci cyklu Svět poesie pořad z Malotových básní.

Petr Adámek
Pracuje jako knihovník a dramaturg v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Jako scénárista spolupracuje s Českým rozhlasem, stanicí Vltava, také nepravidelně publikuje v literárních časopisech (Revolver revue, Host, Tvar). Sem tam se věnuje veřejnému vystupování.

Don Juan
Scénické čtení připravované inscenace nové české hry „O čem se nedá mluvit, o tom se musí líbat.“Nejdřív sladké polibky, potom hořké slzičky. Rozverná erotická apokalypsa, nová verze staré legendy.

Sektor pro hosty
Divadelní soubor, který se věnuje především autorské politické činohře v moderním pojetí. Akcentuje myšlenkový obsah a hereckou práci, minimalismus, humor, horor, katarzi a tragické konce.

Škrábanice
Škrábanice je zvláštní útvar na pomezí hudby a poezie vycházející z představy „vznikajícího rukopisu“, od prvních zběžně naškrábaných náčrtků až k souvislému textu. Zvuky, které Michal Rataj vytváří v computeru, doplňuje Jaromír Typlt svým hlasem, ale také hrou na hudební nástroje (bezpražcová baskytara, niněra) a ozvučené nalezené předměty. Setkání obou dvou autorů má povahu improvizace, kterou Michal Rataj živě uvádí do prostoru čtyřkanálového zvuku.
Škrábanice (anglicky Scribbles, německy Kritzeleien) vzhledem ke svému rozpětí mezi hudbou a poezií zazněla během těch 10 let jak v kontextu hudebním a zvukovém (festivaly Audio Art v Krakově, 2009, Contempuls v Praze, 2010, vs. Interpretation v Praze, 2014), tak literárním (festivaly Poesie in Bewegung v Liberci, 2014, Ars poetica, Zábřezí u Ježkova, 2016, Prague Microfestival, 2017, nebo doprovodný program k české účasti na Knižním veletrhu v Lipsku, 2019).
V roce 2014 vyšel záznam Škrábanice na stejnojmenném CD v pražském vydavatelství Polí5.

Michal Rataj
Hudební skladatel, věnuje se převážně elektroakustické a instrumentální tvorbě a kompoziční práci v oblasti live electronics. Je autorem filmové hudby (Rodina je základ státu, České století, Palach ad.) a desítek hudebních a zvukových realizací rozhlasových her. Od roku 2003 je producentem premiérové řady Radioateliéru ve vysílání Českého rozhlasu Vltava. Vyučuje na katedře skladby HAMU, NYU Prague a vede mezinárodní workshopy.
Rozhlas – správný zápis takto bez pomlčky – někde (v už odevzdaných textech) jsem to nechala s pomlčkou, což už se nepoužívá, omlouvám se.
WEB

Jaromír Typlt
Spisovatel a performer, ale také výtvarný teoretik, zaměřený zvláště na art brut. Knihy poezie a próz vydává od 90. let, naposledy Stisk (2007) a Za dlouho (2016). Od roku 2000 vystupuje s tzv. „zmutovaným autorským čtením“, zároveň se věnuje zvukové poezii, a to jak vlastní, tak např. dadaistické (Ursonate podle Kurta Schwitterse, s Pavlem Novotným, BallOnAir podle Hugo Balla ve skladbě Miroslava Tótha nebo performance s Dirkem Hülstrunkem).
WEB

FILMOVÝ BLOK 2

5.10. od 18:00
KINO PONREPO

Moderují Tomáš Pospiszyl, Jan Strejcovský

Harun Farocki - Images of the World and the Inscription of War (75’) Moritz Liewerscheidt - Jahrhundertwende (30’)
Alžběta Bačíková - Lékaři (17’)
Hito Steyerl - Journal No. 1 - An Artist's Impression (22’)


18:00

Images of the World and the Inscription of War / Obrazy světa, zápis války)
Původní název: Bilder der Welt und Inschrift des Krieges
Režie: Harun Farocki
SRN 1988 / CZT / 75 min. / HD
V dubnu 1944 vyhodnocovali spojenečtí vojenští analytici sérii snímků, které byly vyfotografovány při přeletu amerických letadel nad polským územím. Šlo o budovy nacistického koncentračního tábora v Osvětimi. Bylo to sice první obrazové svědectví o Osvětimi, ale nemohlo tak být vyloženo, neboť vidíme jen to, co známe a umíme pojmenovat – co na nich skutečně je, se tak zjistilo až v roce 1977. Farockého pozoruhodná úvaha o procesu a výsledcích znakových vyjádření zkoumá zpracovávání vizuálních informací stejně jako meze a možnosti poznání objektu z jeho obrazu.
Po projekci následuje diskuse s režisérem filmu promítaného v rámci následujícího pásma Moritzem Liewerscheidtem, který se tvorbou rodáka z Nového Jičína Haruna Farockého (1944–2014) dlouhodobě kriticky zabývá.
DAFILMS

20:30

Zvrat století / Jahrhundertwende
Moritz Liewerscheidt
Německo 2012 / 30 min. / HD
Dokumentární série berlínského experimentálního filmaře. Na pozadí vizuálně cizelovaných scenérií rozkládající se krajiny bývalého východního Berlína mísí citáty ze zdánlivě poražených totalitních ideologií minulého století. Prostřednictvím jednotné dikce komentáře se pravdy nacismu mísí s pravdami marxismu do splývající litanie, která však mnohdy znepokojivě připomíná dnešní populistickou manýru extrémní pravice i radikální levice. Po projekci následuje diskuse s režisérem.
WEB

Lékaři
Alžběta Bačíková
ČR 2016 / 17 min. / HD
Autorka rekonstruuje příběh muže, který se stal cílem všeobjímajícího spiknutí. Tedy pokud uvěříme jeho paranoidním představám. Dílo zkoumá rozdíl mezi realitou a bludem, hranice dokumentární zpovědi a účinně postavené fikce. Obsahu díla odpovídá i jeho forma. Bačíková ukazuje způsob, jakým je konstruováno audiovizuální dílo. Původní prostorová instalace je pro účely promítání v kinosále převedena do podoby jednokanálového videa.
WEB

Žurnál č. 1: Pocit výtvarného umělce / Journal No. 1: An Artistʼs Impression
Hito Steyerlová / Německo 2007 / 22 min. / HD
Film německé vizuální umělkyně Hito Steyerlové je dvoukanálovým dokumentárním esejem ohledávajícím osudy ztraceného sarajevského filmového žurnálu z druhé světové války. Nejde jí však o kompletní rekonstrukci: multietnická Jugoslávie zůstává rozdrobená, a to jak ve všeobecné, tak ve filmové historii; země mezi obrazy.
WEB
DAFILMS

MODEROVANÁ DEBATA

10.10. od 19:00
areál Betlémské kaple

Moderuje Jakub Železný

Václav Bělohradský
Blanka Mouralová
Miroslav Petříček
Petr Pithart
Jan Sokol
Miroslav Šik

+ 21:00 koncert J.H.Krchovský & Krch-off band


PhDr. Jakub Železný
Televizní moderátor, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde také přednáší. Od začátku roku 1993 téměř 20 let působil v Českém rozhlase. V roce 1999 se poprvé objevil na obrazovce České televize, od roku 2002 působí ve zpravodajství ČT, kde v současné době moderuje Události a Události, komentáře. V minulosti také externě spolupracoval s firmami, které dodávaly pořady komerčním televizním stanicím.

prof. PhDr. Václav Bělohradský
Filozof, sociolog a publicista. Vystudoval filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1970 emigroval do Itálie, kde působil na Filozofickém institutu v Janově jako pedagog a později také jako profesor sociologie, spolupracoval s českými exilovými nakladatelstvími a českým disentem. Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na Univerzitě v Terstu a působil také jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd na UK.

Mgr. Blanka Mouralová
Politoložka, absolvovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obor politologie, vědecké a výzkumné pobyty na University of California, Berkeley, USA, ve Vidni nebo stipendijní pobyt v Londýně – stipendium Sasakawa Young Leaders. Byla zaměstnána v Českých centrech, byla ředitelkou Českého centra v Berlíně. Pobývala v SRN v rámci stipendijního programu Nadace Roberta Bosche pro mladé vedoucí pracovníky ze zemí střední a východní Evropy, byla odbornou asistentkou senátora Daniela Kroupy, Senát PČR. Vyučovala na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, je bývalou členkou redakce časopisu Parlamentní zpravodaj. Řídila vědeckou a kulturně-vzdělávací společnost Collegium Bohemicum. V současnosti vede Odbor výzkumu a vzdělávání v Ústavu pro studium totalitních režimů.

prof. Miroslav Petříček, Dr.
Filozof, publicista, překladatel, vysokoškolský pedagog, signatář Charty 77. Přispíval do samizdatových periodik a v 70. letech navštěvoval bytové semináře Jana Patočky, později v roce 1990 mu bylo toto studium uznáno na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Archivu Jana Patočky AV ČR, za přípravu samizdatových spisů Jana Patočky získal Výroční cenu Akademie věd. Specializuje se na francouzskou filozofii a vztahy mezi filozofií a uměním. V současnosti působí jako profesor na FF UK a FAMU.
REVOLVER REVUE
FILOSOFICKÁ FAKULTA

doc. JUDr. Petr Pithart, dr. h. c.
Právník, publicista, politik. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, člen Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové, bývalý člen KSČ, bývalý předseda české vlády v rámci federace, bývalý předseda a dlouholetý místopředseda Senátu Parlamentu České republiky. Byl jedním ze signatářů Charty 77, prosazoval se v oblasti samizdatové literatury. Angažoval se v Občanském fóru, v roce 1991 při rozpadu OF se stal spoluzakladatelem a místopředsedou Občanského hnutí, které po prohraných volbách 1992 opustil, stejně jako na přechodnou dobu politiku. Od roku 1990 působí jako docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

prof. PhDr., Jan Sokol, CSc., Ph.D.
Filozof, překladatel, publicista, politik, vysokoškolský pedagog, jeden z prvních signatářů Charty 77. Vyučil se zlatníkem, později pracoval jako programátor, v 90. letech byl aktivním politikem a ministrem školství, mládeže a tělovýchovy, od roku 1992 přednáší filozofii a antropologii na Karlově Univerzitě, kde se rovněž habilitoval a roku 2000 byl jmenován profesorem. Je držitelem nejvyššího francouzského státního vyznamenání Řád čestné legie, který je udělován za vojenský, vědecký, kulturní nebo společenský přínos Francii.

prof. Miroslav Šik, dr. h. c.
Švýcarský architekt českého původu, publicista, vysokoškolský pedagog, jeden z nejrespektovanějších architektů mezinárodní architektonické scény. Studoval na ETH Curych, v 80. letech zformuloval vlastní teorii tzv. analogické architektury, jež vychází z lokálního kontextu v souladu se svým okolím z běžných materiálů a snaží se propojit staré s novým. Vyučoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze, v roce 2000 byl jmenován profesorem na ETH Curych, kde dodnes působí jako profesor.
ARCHIWEB

J. H. Krchovský & Krch-off band
Hudební uskupení, které je soustředěno kolem básníka J. H. Krchovského. Společně zhudebňují nejen jeho „starší“ dekadentní básně, ale i ty současné.

Členové:
J. H. Krchovský – kytara, zpěv, texty
Tomáš Schilla – violoncello
Tomáš Skřivánek – baskytara
Vojtěch Šeliga – klávesové nástroje
Tomáš Robek – bicí

OTEVÍRACÍ DOBA

LAPIDÁRIUM BETLÉMSKÉ KAPLE
11:00-18:00
vstup zdarma

11.9.-10.10.

BETLÉMSKÁ KAPLE
11:00-18:00
vstup 30 Kč

12.-15.9.
20.-23.9.
29.-30.9.
1.-2.10.
10.10.


Kontakt
www.gjf.cz
222 222 157
gjf@gjf.cz